pátek 29. ledna 2016

Přečteno: Kostičas - Samantha Shannon


Anotace slibovala legraci (omlouvám se, ale hlubší třídění žánrů je momentálně nad moje síly, věřím však, že je to snad dystopie), zasazenou do Londýna v roce 2059. Příjemný vzhled obálky, rozsah textu a mladičká britská autorka vytvořily společně natolik velké lákadlo, že jsem se do knihy pustila ve zkouškovém. Co na to říkám?

Anotace: "Kniha začíná v roce 2059. Devatenáctiletá Paige Mahoneyová pracuje v londýnském kriminálním podsvětí. Paige působí jako jakási „spojka“ či „posel“: díky svým jasnovidným schopnostem se dokáže vnořit do mysli jiného člověka. Žije v represivním režimu Scion, kde páchá velezradu už jen tím, že dýchá. Jednoho dne se její život navždy změní. Je přepadena, unesena a převezena do někdejšího Oxfordu, města, které už před dvěma sty lety zmizelo z map. Tam je Paige vydána na milost a nemilost Strážci, nejkrásnější, ale zároveň nejděsivější bytosti, jakou kdy potkala…"

Začátek byl na můj vkus poměrně zmatený, čtenář se ale rychle zorientuje ve spoustě postav, nových slov (ano, o slovníku jsem se dozvěděla až když jsem knihu dočetla... jak typické) a vůbec ve světě, který s tím současným má pramálo společného. Setkáváme se s Paige, jejími kolegy a její kariérou kriminálnice. Zároveň hned na úvod zjišťujeme, že se nejedná o úplně obyčejnou holku a odkrývání jejích schopností nás provází celou knihou. Stejně jako zjišťování podrobností o schopnostech ostatních jasnovidců.

Londýn je obvykle docela super místo, ale ne v případě, že se jedná o Scionskou citadelu a máte jistý typ schopností. Děj se začne pomalu, ale jistě rozbíhat. Paige cestuje k otci, ale nebylo by to jen tak, aby cestování neobnášelo alespoň minimální nepříjemnosti, které v případě Paige jsou větší než velké. Přitom potkala jen pár strážníků... Jako lusknutím prstů se z Londýna přesouváme na nové dějiště, kterým je Oxford. Paige byla unesená, "trochu" zdrogovaná a určitě sem nepřijela obdivovat krásy historického města nebo studovat. O městě se "ve slušné" Scionské společnosti nemluví a všichni se tváří, jako že neexistuje. Jenže ono to tak úplně není a První Šeol je skutečné místo.

Společně s Paige se do Prvního Šeolu dostávají i další lidé, kteří jsou tu ze stejného důvodu jako ona. Jsou jiní. Nebo nejsou jiní a mají jiným sloužit. Nastává představování chodu města, politického systému, příšeráků (Emejců), dalších příšeráků (Refájců), z nichž všichni nejsou úplně příšerní a jedním z nich je Arcturus aka Strážce, a různých kast lidí... Kniha příjemně ubíhá, Paige si hledá přátele, vyrábí nepřátele, učí se zacházet se svojí schopností a nesnáší svého velitele/učitele/majitele titulovaného Strážce (ačkoliv je prý docela fešák a celkově není úplně k zahození...). Strážce se chová naprosto nelogicky, ale vám je to docela jedno, protože vás mrzí, že Paige má hlad i když vy se pořád cpete vším, co se vám dostane pod ruce.

Paige objevuje další rozměry své schopnosti, maličko míň nesnáší Strážce, ale o to víc nenávidí celý systém. Společně se svými přáteli začne uvažovat nad tím, co v dané situaci můžou udělat a jestli je možné zbavit se Refájců nebo alespoň utéct pryč. Mezitím se pomocí flashbacků v podobě snů seznamujeme s dětstvím a dospíváním Paige, poznáváme její první lásku (ach!) a zjišťujeme, že potkat mladého a sympatického švédského vikinga, ehm, doktora, v Irsku není úplně nemožné.

Závěr knihy je dobrým uzavřením příběhu, kdy se dokážete smířit s tím, že si na další díl nějakou chvíli počkáte (třeba než vyřídí knihovna vaši rezervaci), ale zároveň se těšíte, co se bude dít dál. Takže účel splněn.


Pár informací o knize:
Autor: Samantha Shannon
Název: Kostičas
Originální název: The Bone Season (vydáno 2013)
Překlad: Lenka Kapsová (vydáno 2014)
Počet stran: 480
Nakladatelství: Host

Moje hodnocení:
Řeknu to úplně upřímně. Nejedná se o nejlepší fantasy/dystopickou knihu, kterou jsem kdy četla. Lehce mi to připomíná některé jiné příběhy, ale je to zábava. I když se moc zásadních a neočekávaných zvratů nestalo, tak akce docela byla. Sice předvídatelná, ale byla. I přes to, že je zkouškové, knihu jsem přečetla za několik dnů a užila jsem si ji. Paige je mi docela sympatická, ze Strážce jsem si úplně na židli nesedla *SPOILER ALERT*(a to, co se stalo bylo jak to říct... levné a nepříliš originální, čekala jsem na to asi půlku knihy a doufám, že se to celé úplně nezvrhne)*/SPOILER*, ale postavy se mi líbí a další díl jsem si v knihovně zamluvila. Pokud se smíříte s řadou novotvarů, tak se čte kniha dobře, překlad je dobrý a ve výsledku to hodí příjemný výsledek.

Tři a tři čtvrtě losa z pěti.

6 komentářů:

  1. Super recenze :) Já byla z Kostičasu dost nadšená, Vidořád mi přišel o něco slabší, ale stejně se těším na další díly.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Vidořád mám rozečtený, jsem asi v půlce a příliš nadšená z toho nejsem. Každopádně mě další díly nejspíše zajímat budou...

      Vymazat
  2. Moc pěkná recenze! :)
    O Kostičasu už delší dobu přemýšlím, ale ještě jsem se k němu nedostala :/
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Určitě to minimálně za zkoušku stojí, je to fajn příběh :)

      Vymazat
  3. Kostičas jsem ještě nečetla, ale mám ho v plánu :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem zvědavá na případnou recenzi :)

      Vymazat