Jak se alkoholik s duší závodního plavce triatlonistou stal. Americký sen, americká pohádka, óda na veganství, product placement, dokázání nemožného. Toto a spoustu dalších věcí se dozvíte, když prolistujete hodnocení knihy na nejrůznějších portálech. Co je a co není pravda? Co si o knize myslím já?
Anotace: "Záznam o jednom z nejúžasnějších a nejvíce inspirujících příběhů osobní proměny v průběhu krize středního věku. V říjnu 2006, den před svými čtyřicátými narozeninami si Rich Roll uvědomil, jaká budoucnost ho s největší pravděpodobností čeká. S více jak 20 kg nadváhy nebyl schopen vyjít schody bez přestávky. Bylo mu jasné, že sedavý způsob života si ho zcela podmanil. Většina z nás by na něco takového přestala okamžitě myslet. Rich naopak začal zcela jinak jíst, přešel především na rostlinnou stravu, a zbavil se přebytečného tuku. Současně začal pravidelně sportovat a v průběhu několika měsíců se z typického člověka středního věku stala vytrvalostní mašina. Když si jednoho rána, po tříměsíčním tréninku, šel Rich zaběhat a zjistil, že uběhl skoro maraton, pochopil, že by mohl začít závodit. Po dvou letech se již pohyboval mezi nejlepšími triatlonisty a nakonec zvítězil v proslulém závodě EPIC5 (pět závodů Ironman v jednom týdnu na Havaji). Kromě praktických rad pro někoho, kdo by chtěl také projít podobnou osobní transformací, se dozvídáme i podrobnosti ze života Riche Rolla – jaké těžkosti si musel prožít v dětství a jak poznamenal jeho dospívání boj s alkoholem.
V každém případě jde o výjimečný portrét člověka, který díky své pevné vůli dosáhl až ke hvězdám. Pomáhá posunout hranice našich možností a určitě čtenáře správně „nakopne“."
Jeden velký problém téhle knihy je už v samotné anotaci. Když si ji přečtete, víte o knize všechno, máte docela jasný přehled o tom, co se dozvíte a to, že anotace není úplně správně, se dozvíte až později.
Úvod knihy je epický, jedná se o report z ultramanu, kdy se přihodí nemilá událost a vypadá to, že Rick nedokončí. Takový malý velký flashback hned na úvod. Jenže pak začne poměrně dlouhé vyprávění z Rickova života. Jak byl malým loserem, kterého šikanovali, pak začal plavat a dost ho to bavilo. Dřel na sobě, vydrápal se na špičku, mezitím začal studovat vysokou školu a s tím objevil skvělý svět alkoholu. Dostudoval, vyřešil práci a pil víc a víc. Alkoholové okénko, podivný vztah, nuda. Prostě další tragický osud alkoholika. Léčba, rodina, prozření. Noc před čtyřicátými narozeninami Rick dospěl k myšlence, že sice neumře na selhání organismu pod náporem alkoholu, ale nejspíš ho dostane jeho životní styl právníka, který našel oblibu ve fastfoodu. Zajímavé, kdyby to bylo shrnuto na několika stránkách, ne ve třetině knihy.
Ze dne na den se Rich rozhodl stát veganem. Proč ne, říkáte si. Začne sportovat, ale víceméně bez velkého cíle, později si najde trenéra a vytyčí si v podstatě nesplnitelný cíl - dokončit ultramana, který se konal za šest měsíců. Pro představu jde o třídenní závod, kde první den absolvujete 6,2 mil plavání v oceánu a následně 90 mil na kole, druhý den si užijete 170 mil cyklistiky a v posledním dni protáhnete nohy na 52 mílovém běhu, což je vzdálenost, která odpovídá dvěma maratonům. V další části přichází vyprávění z šílenosti nazvané EPIC5, kdy se se svým kamarádem Jasonem rozhodli absolvovat pět ironmanů (dlouhý triatlon) v pěti dnech. Limit pěti dnů nakonec nezvládli, ale pět ironmanů dokončili během jednoho týdne. V tomto je anotace trochu zavádějící. Rich sice možná dokončil v kratších limitech než jeho kolega Jason (částečně také proto, že Jason má nefunkční jednu paži a tedy velkou nevýhodu minimálně v plavání v moři), ale závod vymysleli a dokončili společně. Tudíž nezvítězil tak úplně, jak tvrdí anotace a do dalších ročníků se dle svých webových stránek neodhodlal.
V poslední části mluví o stravování, trochu častěji upozorňuje na své produkty, které zmiňoval napříč celou knihou a vůbec vysvětluje, že špičkový sportovec se může stravovat vegansky. Celé to na mě nepůsobí úplně dobře, protože Rich v knize sám říká, že se necítí být takovým veganem, jaké známe (v podstatě političtí aktivisté, hipíci atp. dle Riche), ale přitom sám neustále omílá, že živočišná strava je fuj a tělo ji nepotřebuje a tak podobně. Tím chci říct, že mi přijde úplně stejný jako většina militantních veganů, kteří se na cestu veganství dali z jiných a možná i ušlechtilejších a nesobeckých důvodů. Měla bych z toho, co Rich říká a píše skákat několik metrů vysoko, protože se sama stravuji alternativně, dost podobným způsobem a ve spoustě věcí s ním souhlasím, ale nelíbí se mi styl, jakým to podává. Plus samozřejmě jeho názory a vybrané studie nemusí být vždy objektivní a v případě, že bych jako neznalý člověk začala uvažovat nad veganstvím, určitě by byl problematické vycházet jen z toho, co píše.
Informace o knize:
Autor: Rich Roll
Název: Hledání ultra
Originální název: Finding Ultra (vydáno 2012)
Překlad: Jiří Balek (vydáno 2013)
Počet stran: 256
Nakladatelství: Mladá fronta
Můj názor:
Rozhodně se jedná o velmi inspirativní příběh, ale Rich prostě není dobrým vypravěčem. Chápu, že překonal velkou životní krizi, neměl to vždy úplně jednoduché a popral se s démonem alkoholem, ale to z něj nedělá nijak výjimečného člověka. Určitě to dělá zbylou část příběhu zase o něco zajímavější a může to inspirovat víc podobných lidí, ale vážně si nemyslím, že je nutné tímto obsadit třetinu knihy, dvě kapitoly by stačily. Rich dokázal velké věci. Ze svého laického pohledu si nemyslím, že postupoval úplně správným a zdravým způsobem (šílené tréninkové objemy v neskutečně krátkých časech) a je zázrakem, že při trénincích nepřišel k úrazům. Propagace životního stylu vegana se mi také nezdá úplně šťastná, působí na mě dost dojmem "jsem na zelené stravě, dokončil jsem EPIC5, kdo je víc?" a do toho mi chybí nějaké bližší popisy tréninků, třeba i zmínky ohledně vybavení (samozřejmě rozumím, že tyhle věci jsou součástí strategie, ale o typu jeho kola se dozvídáme až na konci, kdy má sponzory, vůbec nemluví ani okrajově o tom, na čem trénoval). Product placement, na který je často upozorňováno, mi nepřišel až tak hrozný, sem tam se něco objevilo, ale to je celkem pochopitelné. K přílohám se nechci znovu blíže vyjadřovat, kdo chce, svoje si tam najde, ale stejně bych ke spoustě věcí nepřihlížela jako k jediné možné pravdě.
Kniha je v mnoha ohledech velice silná, jen já nejsem úplně fanouškem fňukání nad nespravedlností světa a čekáním několik desítek let na sebeuvědomění si.
Tři a půl losa z pěti.
Žádné komentáře:
Okomentovat