čtvrtek 4. února 2016

Přečteno: Kam bych tak běžela?: extrémní běhy od -40 °C do +40 °C - Ivana Pilařová


Čím méně můžu běhat, tím více o běhu alespoň čtu. Tentokrát jsem se pustila do vyprávění další z českých vytrvaleckých legend. Vyprávění o maratonech a ultramaratonech z naprosto šílených míst v extrémních podmínkách a ještě z pohledu ženy?

Anotace: "Třináct náročných závodů extrémní vytrvalostní běžkyně Ivany Pilařové, třináct příběhů o silné vůli a hledání sebe sama. Pravidelná účastnice Pražského maratonu je přitom civilním povoláním daňová poradkyně, a to velmi renomovaná a respektovaná. Ukazuje tak tento fyzicky velmi náročný sport (často se jedná o vzdálenosti delší než klasický maraton na 42 km) jako životní směr dneška, používá přitom velmi srozumitelný jazyk bez potřeby ohromit, popisuje barvitě vše ve svém nitru i okolo sebe."

Jak říká anotace, kniha je poskládaná ze třinácti závodních reportáží, při jejichž čtení máte pocit, že vidíte všechny ty písečné duny a vrcholy hor, písek vám skřípe mezi zuby a studený horský vítr vás šlehá do tváří.

Autorka velmi skromným způsobem, krátce a výstižně mluví o svých strastech na závodech, občas naznačí, kolik tréninkového úsilí musela vynaložit. Nezmiňuje ale kolik stovek hodin a tisíců kilometrů odběhala v tréninku a o svých časech mluví pouze okrajově ve chvílích, kdy uvádí výsledné časy závodů. V místech, kde paní Pilařová běhá není čas ani vzdálenost příliš objektivním měřítkem výkonu.

Odběhnout maraton není až tak neuvěřitelné. Odběhnout maraton v Himalájích nebo na Sahaře? To už je trochu nad běžné lidské chápání. A kdyby se jednalo "pouze" o maratonskou vzdálenost. Několik závodů, o kterých se v knize dočtete dost výrazně překročilo maraton a nebo šlo dokonce o etapové několikadenní závody ve více či méně nehostinném prostředí. Třeba takový Marathon des Sables, který je údajně nejtěžším běžeckým závodem světa. Dopředu tak úplně nevíte, kolik kilometrů poběžíte, ale víte, že veškeré vybavení si ponesete s sebou. Abych nezapomněla - je to etapový závod, který se běží na Saharské poušti.

Za zmínku by samozřejmě stál každý ze závodů, ale pro mě byly nejzajímavější ty více zimní a horské. Představa mínus čtyřiceti stupňů je mi tak nějak milejší než představa přímého slunce a plus čtyřiceti a více stupňů na pouští. Ráda upozornila na úspěšné maratóny na jižním i severním pólu a Everest Marathon. Poslední ze zmíněných musí být opravdovou lahůdkou, protože si prvně užijete stoupání do Everest Base Campu (základního tábora Mount Everestu) odkud závod startuje. Odtud se běží zpátky do Namche. To je představa naprosto dokonale strávené dovolené!



Informace o knize:
Autor: Ivana Pilařová
Název: Kam bych tak běžela?: extrémní běhy od -40 °C do +40 °C (vydáno 2010)
Počet stran: 196
Nakladatelství: Behej.com


Moje hodnocení
Ačkoliv kniha vypráví naprosto úžasná dobrodružství, kdy máte pocit, že cítíte písek v zubech, nose, plicích a máte tendence si jít vyklepat ponožky, je kniha dost strohá. Chybí mi v tom více emocí a někdy jsem měla pocit, že by si závod zasloužil více pozornosti. Všímala jsem si, že autorka trochu bojuje s angličtinou. To jsem se v knize dozvěděla několikrát, ale když mě by třeba více zajímal detailnější popis trati nebo víc zmínek o vhodném vybavení (nedovedu si totiž úplně představit, jak se může běžec do některých podmínek vhodně obléknout). Každopádně se paní Pilařové klaním, protože to, co dokáže ona, to dokáže málokdo. Její výkony jsou úžasné a těším se na její další reportáže ze závodů.

Dva a půl losa z pěti.

1 komentář:

  1. Moc pěkná recenze. :)
    http://fandombeforebloodcz.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat