Přečteno: Dívka s pomeranči - Jostein Gaarder

Miluju dopisy! Občas dokonce i nějaký dostanu. Myslím tím osobní psaní od někoho, na kom mi záleží, nikoliv ty otravné "dopisy" od operátorů a poskytovatelů všeho možného. Představa, že dostanu dopis od někoho, kdo je jedenáct let na onom světě je vskutku děsivá. Tahle kniha ale ukazuje, že dostat takový dopis může být úžasné.

Anotace: "Georgův otec zemřel před jedenácti lety a teprve teď rodina našla jeho dopis, adresovaný synovi. Georg vezme dopis, zavře se ve svém pokoji a začte se do něj. Celá rodina za dveřmi netrpělivě čeká, až se dozví, co chtěl tatínek synovi přes bariéru času sdělit..."

Celá kniha se odehrává během jednoho odpoledne a večera ačkoliv samotný text má tři dějové linie. Jak anotace napovídá, patnáctiletý Georg dostane od babičky a dědečka dopis, který nalezli v kůlně v podšívce Georgova starého kočárku. Jeho otec si výslovně nepřál, aby se dětský kočárek vyhodil nebo prodal. Jan Olav zemřel když jeho synovi byly čtyři roky, tehdy se rozhodl napsat mu zmíněný dopis. Chtěl, aby jeho syn měl možnost otce poznat alespoň skrze několik listů papíru.

Vyprávěný příběh začíná dobou, kdy Jan Olav jako čerstvý student medicíny jednoho dne potkal Dívku s pomeranči. Šlo o poněkud nešťastné setkání, kdy děvče drželo velký pytel plný pomerančů a mladík, který předvídal jeho pád se snažil situaci zachránit. Bohužel se mu to nepovedlo a naopak vše zkazil. Do dívky se na první pohled zamiloval, ale než si to uvědomil, byla pryč. Následuje několik týdnů pátrání po Oslo a další dvě naprosto náhodná setkání s tajemnou. Pohled ze Španělska od jeho lásky, kterou vůbec nezná a spontánní cesta napříč Evropou jen kvůli tomu, aby byl ve stejném městě, ve kterém je nejspíš ona. To všechno i přes to, že mu zatím bezejmenná na vánoční mši slíbila, že se za půl roku uvidí znovu a od této doby spolu mohou strávit každý den. Jan Olav nevydržel čekat. Najde Dívku s pomeranči a dozví se alespoň její jméno?

"Ten, kdo nikdy nežije teď, nežije nikdy." Piet Hein

Vyprávění o mladé lásce je protkáno útržky z přítomnosti Jana Olava, který píše dopis a u toho obvykle hlídá malého Georga. Vypráví mu o tom, jaká dobrodružství podnikali a mluví o vesmíru a Hubbleově teleskopu. Jaká náhoda, že Georg nedávno psal rozsáhlou školní práci právě na toto téma! Otec svému synovi sděluje vše, co mu leží na srdci a velmi ho trápí, že bude muset malého a jeho maminku brzy opustit. 

"Život je gigantická loterie, v níž jsou viditelné jen vítězné losy." str. 158

Knihou se mihne spousta hlubokých a zajímavých myšlenek. Často se objevuje až filozofický nádech, ale zároveň zůstává i lehký nadhled a humor. Vymýšlení důvodů, proč Dívka potřebuje snad deset kilo pomerančů je místy naprosto fantasticky absurdní. Velké plus dávám grafické úpravě knihy. Na každé levé straně dostanete své tři pomeranče, počet a umístění pomerančů na pravé straně bude vždy překvápko!

Pár informací o knize:

Autor: Jostein Gaarder

Název: Dívka s pomeranči

Originální název: Appelsinpiken (vydáno 2003)

Překlad: Jarka Vrbová (vydáno 2004)

Počet stran: 158

Nakladatelství: Albatros

Moje hodnocení:

První moje myšlenka byla ve smyslu, že to bude pouhý kýč, ale to jsem se "trochu" přepočítala. Autorův styl znám, ale tady jsem měla dojem, že to bude prvoplánové. Jo, bylo. Jenže naprosto krásnou formou. Vyprávění je citlivé, hluboké, místy dost naivní, ale pohladí po duši. Sice jsem téměř od začátku tušila jak kniha dopadne, ale přesto mě konec dojal. I když je kniha doopravdy kraťoučká, pro mě to rozhodně nebylo čtení na jeden večer, ale asi na tři. Potřebovala jsem to nechat trochu uležet, než to celé dočtu. Za mě skvělá kniha, ono vás to sice bude trochu citově vydírat, pokládat divné otázky (žít a umřít nebo se na to vykašlat a nežít raději vůbec?), budete vědět spoustu věcí ještě než se k nim dočtete a emočně vás to trochu vyžvejkne, ale tak jinak... hezky.

Čtyři a tři čtvrtě losa z pěti!