Přečteno: Tady byla Britt-Marie - Fredrik Backman

Přiznávám se, Backmana asi miluju. Celé zkouškové se těším, až se konečně pustím do jeho třetí knihy, kterou jsem si koupila za odměnu. Zkouškové zdaleka nekončí, ale já už to prostě nevydržela a do té zeleno oranžové krásky se začetla. Jak dopadlo moje těšení se?

Anotace: "Román o tom, jak se lidé ztrácejí, zamilovávají a kopou do všeho, co je kulaté.

Nejlepší věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. Britt-Marie je třiašedesátiletá žena, které bylo řečeno, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. Po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl. Borg zasáhla finanční krize, po níž tam zůstaly jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerie, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne.

Ale když fotbalová přípravka v Borgu potřebuje trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoli, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu tu práci nechce, nezajímají.

Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by je Britt-Marie měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžičky, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že soda vyčistí skoro všechno."

Příběh začíná velmi pozvolna. Setkáváme se s Britt-Marií, která právě opustila svého nevěrného muže Kenta a přemýšlí, co bude dělat se svým životem, který až doposud řídil právě Kent. Britt-Marie a Kent jsou postavy z jiné Backmanovi knihy - Babička se omlouvá a pozdravuje - takže pro ty, kteří zmíněný příběh četli je část knihy opáčko toho, co už vědí. Nebyl by to Backman, kdyby nedoplnil několik, byť maličkatých, nových detailů. Každopádně nemůžu říct, že bych v "Babičce" měla tyto postavy nějak ráda, spíše naopak. Třeba Kenta jsem vyloženě nesnášela (a nesnáším ho dál, trotla).

Britt-Marie si najde práci a začne budovat nový život. Poznává opět parádní sortu více či méně podivných lidí, kterou jako obvykle spojuje jejich pohnutý osud. Britt-Marie, která očividně trpí obsesí ohledně úklidu, si v mezičasech používání Faxinu a jedlé sody na vyčištění všeho, stihne najít něco jako přátele, nápadníka a krysu, které se svěřuje a večeří s ní.

Pokud jste četli jiné Backmanovy knihy, můžete u téhle trochu narazit. Chybí ten extrémně ztřeštěný humor, ale sranda to svým způsobem je. Opět trochu tragická, ale zasmějete se. Celý příběh je mnohem vážnější, než obě předchozí knihy. Ve výsledku je to ale opět obyčejná story o obyčejných lidech s obyčejnými osudy. Britt-Marie velmi nápadně připomíná Oveho, jen na rozdíl od něj nemá kocoura, ale již zmíněnou krysu. Psisko se tu také mihne, stejně jako gay popřípadě nějaký ten handicapovaný člověk (nebo dva...). Kdo by to byl čekal, že?

Po prvních asi sto stranách jsem byla hodně na rozpacích. Vulgární vidláci všude, kam se člověk podívá, mimózní Britt-Marie, která má univerzální odpověď "Ha" a když neuklízí, tak si hraje s kroužkem na prstu po snubním prstýnku a neustále žvaní o tom pitomci Kentovi a u toho přehlíží Svena, který se tááák moc snaží a je to sympaťák, kterého by jeden pohledal. Sice je to policajt, ale je fajn. Na policajta.

Následně se to všechno zlomilo a já knihu dočetla za jeden večer. To je na mě docela slušný i mimo zkouškové. Od okamžiku, kdy se z Britt-Marie stala trenérka fotbalového týmu to byla jedna velká jízda.

Pár informací o knize:

Autor: Fredrik Backman

Název: Tady byla Britt-Marie

Originální název: Britt-Marie var här (vydáno 2014)

Překlad: Helena Matochová (vydáno 2016)

Počet stran: 362

Nakladatelství: Host

Můj názor:
Víte, co mě na Backmanových knihách baví ze všeho nejvíc? To, jakým způsobem tenhle člověk dokáže vykreslit emoce, vztahy a zachytit každý detail aniž by spadl do škatulky "pouťový kýč". Jo a pak jeho smysl pro humor, který shledávám téměř dokonalým!
Britt-Marie je opět hluboký a propracovaný příběh, kde se promítnou životní osudy spousty dalších postav. Některé jsou více sympatické, jiné méně. Všechny se ale vyvíjí. Tady jsem měla moc ráda Svena, Samiho a Bena. Jak jsem psala výše, Backmanovy knihy některé motivy opakují, ale třeba mně samotné se to docela líbí. Už dopředu můžu tipovat, jaký zvíře bude mít hlavní roli a doufám, že příště to bude papoušek nebo tak něco. Nesmělo chybět i něco naprosto nesmyslně vybočujícího z reality a lidského chápání, ale na to si fanoušci tohoto autora už nejspíš zvykli (pes, míč a šílená panička - ne, fakt ne).
Opět to byla kniha, u které jsem se zasmála a dokázala mě i rozbrečet. Ze závěru jsem byla trochu zklamaná, ale svým způsobem se mi líbil a ocenila jsem ho. Backman se rád vyhýbá klišé.
Za zmínku rozhodně stojí opět překlad. I když tento titul překládal někdo jiný, je naprosto skvělý. Mrak nadávek, vulgarismů, vidláckého vyjadřování se a obratů jako "kredenciózní žena", musím smeknout, protože je to opravdu výborná práce a kniha se z hlediska češtiny čte výborně.
Věřím, že studna inspirace nebyla vyčerpaná a autor nepřestane jen tak psát popřípadě nesklouzne a udrží kvalitu. Jsem fanynkou jeho vypravěčského talentu a citu a už teď se těším na další knihu. Ha!

Čtyři a půl losa z pěti!