Věčný boj: papír vs. pixely

Ano, přátelé, už i já jsem se musela vyjádřit k tomu, co si myslím o válečné vřavě mezi fanoušky čteček a jiných čtecích zařízení a neochvějným staromilcům, kteří vás za zmínku o Kindlu přetáhnou hardbackem po hlavě. Tak co, tipujete mě na ebookařku nebo sběratelku starého papíru?

Pamatuji si na to, když do Čech přišel (se značným zpožděním, jako obvykle) hit jménem Amazon Kindle. Na čtenářských diskuzích se vedly sáhodlouhé debaty o tom, že zaniknou papírové knihy a nakladatelství, knihkupectví a vlastně i knihovny postupně zkrachují, protože si všichni budou kupovat (... nebo krást, žejo) elektronické soubory a nikdo nebude chtít o těžkém papíru ani slyšet. Samozřejmě tomu oponovala druhá strana barikády s tím, že od vynálezu knihtisku přece jen už nějaký ten pátek uplynul a knihy mají v našich životech stále místo.

Já vs. e-ink čtečka

Zhruba od třetí generace Kindlu jsem po elektronické čtečce začala toužit i já. Do té doby jsem četla převážně půjčené knihy a jako fanynka všech těch super technologických udělátek jsem považovala čtečku za zajímavou věc. Důvodem, proč jsem si čtečku nepořídila hned byly skromné finanční prostředky, kterými jsem oplývala. Tehdy (kolem roku 2010) jsem to nakonec vypustila z hlavy. Přečetla jsem totiž jednu nebo dvě knihy na asi dvoupalcovém displayi tehdy ještě nedotykového telefonu a považovala jsem to za opravdu dokonale nesmyslný nápad.

Před dvěma lety jsem při brouzdání na internetu narazila na velice zajímavou výprodejovou nabídku jednoho řetězce, který prodává elektro. Čtečka ruského původu s českou a anglickou lokalizací, poměrně slušným displayem (tehdy srovnatelným s aktuálním Kindlem, kde byla cena více než dvojnásobná) a ne úplně marnou výbavou (pouzdro v balení, slot pro microSD karty a linux) s cenovkou tuším kolem tisíce korun. Musela bych být šílená, abych si nechala Wexlera E6003 uniknout. No a to bylo moje první velké setkání s e-ink technologií. 

Za dva roky jsem na wexlákovi přečetla několik desítek knih a můžu říct, že koupě čtečky elektronických knih byl jeden z mých lepších nápadů. Nejsem sice kdoví jaký čtenář, ale hodně cestuji a právě na cestách čtečka prostě nemá konkurenci. Můžete si na dovolenou zabalit dvacet knih a nikdo vám nenadává, že zabírají půlku kufru, neřešíte upatlané stránky a oťukané rohy, když se stane nehoda (obal na čtečce ledacos zachrání a hlavně tu nejsou rohy, které se dají ohýbat). Baterka vydrží věky (obvykle v řádů stovek "otočení stran"), takže tvrdit, že bez elektriky jste namydlení je tak trochu mýtus (obzvlášť v době powerbank). Jsem prostě typ člověka, který si rád usnadní život, takže když mě čeká dlouhá cesta vlakem nebo jedu na víkend mimo civilizaci s krosnu na zádech, upřednostním jednoznačně čtečku. Stejně tak mě děsí představa, že bych s sebou do města nebo do školy měla nosit těžkou a poněkud neskladnou knížku.

Já vs. papírová kniha

Jsou krásné, voňavé, při otáčení stránek to tak hezky šustí a na poličce vytvářejí dojem, že jejich majitel je sečtělý člověk. Prostě na první pohled nemají konkurenci. Knihy jsou s námi po staletí a dlouho tu budou. Jenže... cestování s hardbackem je pro mě v podstatě traumatizující zážitek, protože celou cestu opečovávám knihu, která je neskladná a těžká. Paperbacky úplně vynechávám, ty si kupuji jen když už opravdu není zbytí a zrovna v lásce je nemám. Dalším, poměrně důležitým aspektem, je cena vázaných knih, která často dosahuje téměř až astronomických výšin. Ebooky jsou prostě levnější.

Klasické a ty jediné opravdové (dle některých) knihy mám nesmírně ráda. Je úžasné lehnout si večer do postele a číst si. Držet v ruce tu papírovou nádheru a užívat si svoji chvíli klidu. Výše, u elektronických knih jsem popisovala výhody, které u nich spatřuji, papírové knihy představují jejich opak. Jsou neskladné, pro cestování nepraktické a postupem času můžou tak trochu překážet. Zároveň ale poskytují ten pocit, že knihu opravdu vlastníte, nákup si obvykle užijete znatelně víc, než nákup ebooku, který si prostě stáhnete do čtečky a není úplně snadné zdokumentovat unboxing staženého souboru. Krom toho, kdo může použít čtečku pro sebeobranu nebo jako podložku nejrůznějšího nábytku? Nehledě na to, že plast špatně hoří a moc se od něj neohřejete. Přitom existuje tolik papírových titulů, které jsou pro roztop v krbu jak stvořené. Zároveň si z elektronického souboru dost těžko složíte vlaštovku. Ještě mě napadá, že pokud si knihu nebalíte do zvláštního obalu, tak může být docela zajímavým prvkem k seznámení se s novými lidmi (ačkoliv mě jeden mladík oslovil kvůli čtečce a když jsem četla papírové knihy mezi lidmi, tak obvykle nikoho nezajímaly...). Jo a v neposlední řadě - ebook vám autor dost špatně podepíše.

Výsledek souboje:

Jsem člověk veskrze praktický, ale zároveň možná trochu materialistický. Mám ráda to, jak jsou papírové knihy krásné, jak nádherně vypadají a prostě to, že jsou boží. Ráda nakupuji nové (a vlastně i staré) knihy, listuji jimi a užívám si to, že je tu kniha se mnou a já s ní (ach! Cítíte tu romantiku také?). Jenže jsou v mém každodenním životě situace, do kterých se mi mnohem více hodí čtečka. Důvody jsou výše. Jak celý problém řeším? Čtu obvykle dvě knihy současně - jednu mám doma na nočním stolku a druhou ve čtečce v tašce. Které mám radši? Papírové, jednoznačně. I když se z nich musí utírat prach.