pátek 2. září 2016

Přečteno: Sherlock - Graham Moore


Občas si říkám, že bych měla přestat číst X knih najednou. Recenze bych totiž vydávala a psala průběžně a nestávalo by se mi, že dočtu tři knihy během jednoho týdne a pak měsíc nic. A že se mi do toho psaní dnes opravdu nechce... Sherlocka jsem měla na nočním stolku právě skoro měsíc a konečně se mi podařilo dostat se do finiše. Je tedy nad výsost jasné, že vám potřebuji sdělit, co si o tomhle výprodejovém kousku myslím.

Informace o knize třeba tady!

První, co mě na téhle knížce zaujalo byla jednoznačně grafická úprava. Zajímavě řešený přebal, který má takový ten zašlý vzhled. Recenze nevypadaly zle a já se pro tenhle příběh rozhodla i když jsem nevěděla nic bližšího. Snad jen to, že se knížka sice jmenuje Sherlock, ale pan Holmes v ní protentokrát nevstupuje.

Knížka se odehrává ve dvou dějových linkách s tím, že jedna je současná a druhá je ze současnosti Arthura Conana Doylea (tehdy ještě bez šlechtického titulu). Vyprávění je rozkouskováno do datovaných kapitol s tím, že každá je uvedena citátem Sherlocka nebo knih Doyleových současníků. Kapitoly se střídají, takže co pár stránek skáčete o nějakých sto deset let dopředu a nazpět. Cool!

Současná linie se odehrává v roce 2010 kdy na setkání amerických holmesologů "The Baker Street Irregulars" je jeden z nich zavražděn a do pátrání se pouští mimo jiné i náš hrdina Harold. Místy mi přišlo Haroldovo jednání těžce zcestné (oh, tohle je moje oblíbená věta, která patří snad do každé mé "recenze"). On totiž Harold je tak trochu Sherlock Holmes moderní doby. Jenže na rozdíl od Sherlocka to tomuhle podivném asociálním moulovi v lovecké čepici moc nevěřím. Na velké množství věcí přišel velice zajímavou dedukcí a část řešení dokonce vykoumal pouze tím, že seděl a soustředěně nad problémem hloubal, tak jako Sherlock. Obvykle odpověď přišla asi do čtyřiceti minut. K tomu mu sekunduje jeho "Watson", novinářka Sarah, kterou celkem náhodně nabral v hotelu, kde se stala vražda a celou knihu neví, jak jí má sdělit, že by si s ní rád popovídal i o jiných věcech než o jeho fanboyování Sherlocka.

Abych nebyla zase jen protivná, tak musím uznat, že v některých chvílích byl tenhle příběh docela dost napnutý a bavil mě. Bohužel o pár kapitol dál zase spadl do šedi průměrné detektivky inspirované Sherlockem. Zajímavý byl doslov autora, ve kterém vysvětluje čím se inspiroval, když psal tenhle příběh psal. Poměrně překvapivé je i to, že spousta věcí, která se v knize objevuje -v obou časových liniích- je postavená na skutečném podkladě a některé věci, situace a osoby byly a jsou ve skutečnosti takové, jaké je popsal.

Druhý příběh nás posouvá do Londýna na přelomu 19. a 20. století. Hlavní figurkou tu není nikdo jiný než Arthur, který se rozhodl, že Sherlocka zabije a začne psát něco jiného. Do toho si občas odskočí pomoci chlapcům ze Scotland Yardu vyšetřit nějakou tu vraždu. Po tom, co dostane dopisní bombu a nikdo se tím nechce zabývat, rozhodne se, že to vyšetří sám. Parťáka mu nedělá nikdo jiný než jeho kamarád Bram Stoker (ano, ten Bram Stoker, který napsal Dráculu). Arthur přijde na celkem zajímavý případ, který souvisí s tou prskavkou, která mu odpálila půlku pracovny a tráví své dny pobíháním po viktoriánském Londýně a dostává se především do nechvalně proslulých míst, kde jsou lehké děvy čtyři na každém kroku a opiová doupata jedno vedle druhého. Poměrně zábavné jsou úvahy ve smyslu "co by udělal Sherlock" a to, když Doyle zjistí, že ne všechny postupy, které jeho mrtvý Holmes používal, jsou opravdu funkční při opravdovém šetření.



Informace o knize:
Autor: Graham Moore
Název: Sherlock
Originální název: The Sherlockian (vydáno 2010)
Překlad: Michaela Ponocná (vydáno 2012)
Počet stran: 376
Nakladatelství: Knižní klub

Můj názor:
Tuhle knihu jsem si pořídila bez velkých očekávání a do čtení se mi moc nechtělo, ale jsou prázdniny a já se rozhodla vyzvat na souboj ty desítky nakoupených knih za první polovinu roku.
Sherlock je poměrně fajn detektivka, občas má v obou liniích lehce podivná, hluchá nebo nelogická místa, ale jako odpočinková záležitost je docela fajn. Očekávala jsem, že mě víc bude bavit Arthurův příběh a tak tomu i bylo. V obou linkách se našly kapitoly, kdy jsem se vyloženě nudila, ale zároveň i ty, u kterých jsem si říkala, že odmítám cestovat časem a prostě ten příběh dočtu. Nakonec jsem vydržela a dávkovala si oba detektivy tak, jak to zamýšlel autor a celý ten koncept se mi líbil.
Co bych chtěla vyzdvihnout nejvíc, tak to je Moorovo vzdělání v daném tématu. Vyloženě z něj čiší, že je to Holmesolog jak vyšitý a Sherlock je pro něj víc než jen koníčkem. A pokud tomu tak vůbec není, tak jsem překvapená, kolik času strávil, aby byl schopný napsat příběh, jako je tento.
Pokud hledáte poměrně slušnou detektivku a máte rádi viktoriánský Londýn, směle do toho. Možná si sem tam poklepete na čelo, ale občas se i parádně pobavíte a možná budete překvapeni z toho, co všechno se o Holmesovi dozvíte nového i když se v knize vůbec neobjeví.

Tři a čtvrt losa z pěti!

4 komentáře:

  1. Moc hezky sepsaná recenze, která potvrzuje má očekávání. Tato kniha na mě také v knihovně čeká, také jsem ji pořizovala ve výprodeji a byť mě láká, také se mi do ní tak nějak nechce... ani nevím proč. Snad se do ní brzy pustím a udělám si názor. Měj se moc hezky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji! :) Jsem zvědavá na tvůj názor. Je to prima odpočinkové čtení a pokud tě baví Holmes, tak se možná dozvíš i něco nového. Mě hodně překvapilo, jak moc organizovaní holmesolové jsou :)

      Vymazat
  2. Sherlocka já můžu, ale obávám se, že pouze toho seriálového :D Knižně se mi ještě nedostal do rukou :D Parádní recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On ten knižní je ještě víc boží než seriálovej. Ne všechny jeho příběhy jsou povedený, ale jsem víc fanynkou viktoriánského Londýna. Nicméně... plakát s tím seriálovým mám nad postelí :D

      Vymazat