pondělí 28. listopadu 2016

Přečteno: Marťan - Andy Weir


Další z hromádky bestsellerů, na které slyším doporučení a reference ze všech stran. Vůbec nejhorší je u těchhle knih to, že vzápětí po vydání přichází do kin film a to už se prostě nedá vydržet. Nechci mít naspoilovaný děj, ale zároveň uvítám možnost probrat dané veledílo s přáteli. Tentokrát jsem si na plánované cestování s kamarádem do čtečky koupila Marťana, kterého kamarád právě dočítal.

Informace o knize třeba tady!

Hned na začátku jsem pochopila ten boom. Kdysi dávno jsem v knihkupectví dostala takovou tu promo první kapitolu, takže jsem tušila, do čeho jdu. Mark Watney shodou nešťastných náhod uvízne na Marsu, ze kterého zbytek posádky stihne odletět ještě před tím, než je dostihne stejný osud jako Marka - smrt. Pět přeživších z posádky Aresu 3 má za to, že Mark na Marsu zemřel a stejnou informaci mají i v pozemském ústředí NASA.

Ačkoliv by se mohlo zdát, že spoiluju, tak si nemyslím, že bude velkým spoilerem informace o tom, že Mark zásah anténou přežil a po vzoru MacGyvera to rozchodil. Hlavní postava je sice původně strojní inženýr a botanik (nebo vůbec ne, moje paměť je těžce selektivní), ale inspirace těmi všemi americkým všeuměly v čele s již zmiňovaným MacGyverem je prostě nepřehlédnutelná. Tenhle chlapík si píše deník, který je prošpikovaný docela zábavnými hláškami na nejrůznější témata od seriálů ze sedmdesátých let, přes kritiku disca až po narážky na jeho možnou smrt na Marsu. Každopádně náš Marťan jako chytrý člověk začne spřádat plán pro přežití, opravuje, vyrábí, počítá, přemýšlí a cestuje.

Tahle kniha mě velmi mile překvapila. Objevuje se hodně odborných a technických pasáží, kterým ani za mák nerozumím a nemám moc zájem na tom, abych zjistila na jak reálných úvahách stojí (neb fakt nehrozí, že bych si chtěla vyrábět vodu za asistence chemie). Tahle okénka do světa mladého chemika a strojního inženýra mě kupodivu neničila. Mark vypadal jako docela sympaťák, některé jeho postřehy byly vážně vtipné, ale od určité chvíle mi přišlo, že se kniha dostává do smyček. Mark objevil problém - začal ho řešit - něco se pokazilo - Mark vykoumal nový plán. V zásadě každý průšvih docela elegantně vyřešil téměř za pomocí daktejpy (ano, vím, že je to duct tape, ale prostě...) a kancelářské svorky. Prvotní nadšení mě začalo opouštět. Nebavilo mě fandit mu, příběh se stal lehce předvídatelný i když tak nějak všichni víme, jaký konec podobná kniha asi může mít.

Při čtení jsem si několikrát vzpomněla na to, jak mě jako malou rozčiloval podobným způsobem Robinson Crusoe. A když se nad tím zamyslím, tak určitou podobnost tam máme. Jen v dnešní době už není až takovým fenoménem objevování Země (krom toho najít vyloženě zapadlý kout - kromě Vysočiny - alespoň bez mobilního pokrytí není úplně jednoduché...). Takže se náš hlavní hrdina vydal objevovat Mars. Za mě fajn oddychové sci-fi, které neurazí a pokud nejste tak strašně přesycení toho amerického stylu, jako jsem já, tak si myslím, že je jen malá pravděpodobnost, že byste na knihu chtěli házet šutry. To dneska neudělám ani já!


Informace o knize:
Autor: Andy Weir
Překlad: Michal Prokop
Název: Marťan
Originální název: The Martian
Počet stran: 344
Nakladatelství: Knižní klub

Můj názor:
Přiznám se, že sci-fi moc načteného nemám. Na příběh jsem byla zvědavá a hlavně jsem se konečně chtěla podívat na film, krom toho jsem knihu koupila v nějaké slevě elektronicky, takže ani nestála majland. Ve čtečce se mi válela věky a čtení mi také trvalo dlouho, ale spíš proto, že jsem četla spoustu knih najednou, než proto, že by mě nebavila.
Watney jako hlavní hrdina je fajn chlap, předpokládám, že takového handy-mana, jako je tenhle, by chtěla domů každá žena :D styl humoru i vyprávění a vlastně celého konceptu knihy mi sedl. Mám ráda deníkově vypadající knihy. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsem nabyla dojmu, že je to celé past na čtenáře. Děj se začal dostávat do výše zmíněných smyček a už se nedalo očekávat nic moc nového. Závěr byl dle mého poměrně zbytečně uspěchaný a skoro bych ocenila ještě jednu kapitolu nebo alespoň krátký epilog.
Neříkám, že je to špatná kniha, spíš naopak (no... dobře... na americkej bestseller dobrý, ale zase taková pecka to není). Byla to docela ideální oddychovka na výlet. Rozečteno v průběhu cestování, dočteno až několik týdnů poté, protože můj zájem o jednoznačný závěr téhle knihy v průběhu času trochu opadl. Sice jsem Markovi fandila, ale že bych kvůli dočtení nemohla spát, tak to úplně ne.

Tři a čtvrt losa z pěti!

Jednou větou: Brambory!

Žádné komentáře:

Okomentovat