sobota 2. ledna 2016

Přečteno: Můj dlouhý běh - Daniel Orálek (a Luboš Brabec)



I když jsem v běhu čistokrevný hobbík strašně ráda čtu příběhy velkých běžců. Daniel Orálek je ikona českého ultramaratonu, znají ho i lidé, kteří běh nebo sport jako takový moc nesledují. Loni Daniel vydal svůj běžecký příběh knižně a je to velmi výživná záležitost.

Anotace: "Ikona českého ultramaratonu Daniel Orálek (1970) vypráví o touze objevit svoje limity a pokusit se dostat za ně, bolesti, dřině a pochybnostem navzdory. Podíváte se s ním do rozpálené pouště v Badwateru, přiblíží vám atmosféru jedinečného závodu s mexickými indiány z kmene Tarahumara a také euforii i hluboké dno legendárního Spartathlonu. Můj dlouhý běh je čtivá, vtipná a s nadhledem napsaná kniha o nenápadném půvabu běhání – a ultramaratonu zvlášť. Inspiraci v Orálkově příběhu najde zkušený borec i hobík, který se statečně pere se svými prvními kilometry."

V úvodu se dozvídáme, jak se malý Daniel k běhu dostal. Otevírá se příběh o tom, jaké bylo běhat na vrcholové úrovni za minulého režimu. Dan sklízel jednu medaili za druhou, řadil se k československé špičce. Kniha příjemně ubíhá, ale o nic, co by mě sundalo ze židle tak úplně nešlo. Limity, hodně, hodně, ale opravdu hodně rychlé časy na desítce a půlmaratonu. A reprezentační tílko s lvíčkem.

Ten opravdový "WOW" okamžik přišel až při uvedení do světa ultramaratonů potom, co Daniel s vrcholovým během skončil a dal si od závodění pauzu. Jako ultramaraton se označuje trať, která je (nečekaně) delší než maraton (tj. 42,195 km). Obvykle se jako nejkratší ultra běhají závody o délce padesáti kilometrů. Nezní to až tak šíleně, padesát kilometrů zase není o tolik delších než maraton. To je sice pravda, ale ten člověk běhá maratonskou vzdálenost v čase kolem dvou a půl hodin (tempo hrubě pod 4 minuty na kilometr) a padesátku neběhá o moc pomaleji. Při návratu k běhu se dozvídáme, že Dan odběhal nějaké kratší závody po Brně a v okolí a následně se bez velkých zkušenosti s maratonem vrhl právě do ultra.

V knize následuje vyprávění o stovce v Nizozemsku, Badwateru nebo Spartathlonu. Hodně mě zaujalo vyprávění z ultramaratonu v Měděných kaňonech v Mexicu. Daniel se zmiňuje o tamních indiánech z kmene Tarahumarů a popisuje i setkání s ultra legendou Caballem Blancem. Sice se zdaleka nejednalo o nejtěžší závod, který Dan v knize popisuje ("pouhých" 50 mil v mexickém vedru), ale vyprávění je velmi silné. Až nepochopitelný Spartathlon je z Danielova vyprávění taktéž velmi živý. Skoro je mi z toho horko. Nedovedu si představit 246 km z Athén do Sparty v zářijovém počasí a to vše v limitu 36 hodin jinak než autem.

Celou knihou nás provází jakási lehkost. Jednotlivé příběhy jsou vyprávěny poutavě, s humorem a skromností, kterou Daniel oplývá. Mezi ultramaratonci patří na špičku a přesto ho nevídáme jako tvář sportovních značek, běh ho neživí, ale baví. Jako běžci hobbíkovi se mi hodně líbí to, že Daniel nemá potřebu zesměšňovat pomalé časy lidí, jako jsem já. Vlastně sám ve svém běžeckém deníku na konci knihy přiznává, že sem tam odběhne trénink v čase kolem šesti minut na kilometr a někdy i pomalejším. Jako sympaťák na mě vždy působí i na závodech, kde on obsahuje přední příčky (a vidím ho vlastně jen při rozběhání před startem a pak na bedně) a já ty poslední. V cíli pak často bere do rukou foťák a fotí prima cílové fotky ostatních.


Ukázku z knihy si můžete přečíst třeba tady.

Nakonec pár informací o knize:
Autoři: Daniel Orálek, Luboš Brabec
Název: Můj dlouhý běh
Počet stran: 220
Vydavatel: Luboš Brabec

Moje hodnocení: 
Sice může vypadat, že se jedná o knihu pro zaryté běžce nebo minimálně fanoušky běhu nebo Daniela Orálka, ale není tomu tak. Jde o zajímavé a poutavé vyprávění plné inspirace a boje se sebou samým. Daniel působí sympaticky a skromně, ačkoliv jeho výkony rozhodně skromné nejsou. Nesnaží se nic přikrášlovat, otevřeně mluví o tom, že běh bolí a ultra bolí mnohem více a jde vlastně o vítězství ducha nad hmotou, protože bez důvodu doběhnout do cíle tam vůbec doběhnout nemusíte. Jak píšu výše, první část tak úžasná není, ale je to součást příběhu a rozhodně není napsaná špatně.
Nemít knihu zatím pouze v e-podobě (papírovou si pořídím až Daniela někde potkám abych si ji koupila přímo od něj a měla ji věnovanou), tak ji nutím všem ve svém okolí. Je totiž dost dobrá!

Čtyři a čtvrt losa z pěti.

5 komentářů:

  1. O knize jsem nikdy neslyšela, ale rozhodně to musí být silný zážitek :)
    Sama ráda běhám, i když na maratón ani půlmaratón se fakt nevidím :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ona kniha sama o sobě asi nebude mít velké promo, ale určitě je minimálně na prolistování hodně zajímavá :) Není důležité jak daleko, ale samotný fakt, že běháš ráda :)

      Vymazat
  2. O knížce jsem už slyšela, ale zatím nepřemýšlím o jejím přečtení, i když to zní vážně dobře. Já ale nejsem moc na běhání, takže spíš jako dárek pro někoho. :) Díky za tip. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro běžce nebo fanouška běhání je to, myslím, skvělý dárek :)

      Vymazat
  3. Tak tuhle si musím přečíst taky! Zatím mám za sebou Born to Run a Stopy v oblacích a oboje byly skvělé.
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat